Starověké Řecko - část 1.

Za časů starověku:  O starých civilizacích

 1. část:  Egejská kultura

Ostrovy v Egejském moři i okraje pevnin, které k moři přiléhaly na západě a na východě, jsou nerozlučně spjaty s helénským životem, ale byly už dávno osídleny, než Řekové na ta místa přišli a osídlili je, Už od neolitické doby se zde, na těchto místech, vyvíjela civilizace, která nebyla jednotná, ale v největší části tvořila celek, který byl vnitřně souvislý a vyznačoval se osobitým životem a vývojem, Byl to úplně jiný svět, než jakým byl Egypt nebo Přední Asie.

Oblast egejské kultury sice zaujímá územně místa pozdějšího řeckého osídlení, ale nedosahuje velikosti pozdějšího osídlení. Ale počítejme, že na tomto území žilo předřecké obyvatelstvo. Kdo byli ti lidé, kteří mluvili podivnými jazyky? Řekové zřejmě zařazovali tyto obyvatele mezi své předky. Řekové milovali báje a dějiny, v nichž spatřovali svou převahu a zachovávali oddělenou paměť cizích příběhů a událostí. A tak se stalo, že že se vědomosti o starém lidu, mezi který vnikli, rozplynuly v řeckém národním podání o vlastní minulosti. Aůe cosi bylo přeci zachováno, a na to reagoval tvůrčí duch helénského lidu a vytvořili si tak zdravý základ vlastního historického vývoje, s nímž srostli k nepoznání. I v řeckém jazyce se zachovala slova z jazyka praobyvatelstvem, nejčastěji jsou to vlastní osobní a místní jména.

Staré stavby a poklady

Řekové nacházeli mnoho zachovalých památek, které zanechala kultura předřeckého obyvatelstva. Zůstaly opuštěné a zanedbané hrobky, v kterých nacházeli poklady. Trosky dávných a mohutných hradů, palác a Řekové na ně hleděli jako na památky dávné minulosti a spojovali je s hrdinným životem svých předků. A nyní se dostáváme k Homérovi. O osudech a slavných činech bohatýrů, o jejich slávě a utrpení vyprávěly báje tak přesvědčivě homérské a kyklické okruhy vyprávění.

Ale moderní doba to nenechala jen tak zplanět

Kdo z lidí s dobrodružnou povahou a patřičnou zvídavostí nebyl inspirován texty bájí, aby se nevydal na pouť a nesnažil se ověřit, jak to vlastně s tím vyprávěním bylo? Nebyl to nikdo jiný, než Heinrich Schliemann (1812 – 1890), který se snažil nalézt hómerskou Tróju. A my víme, že se mu to podařilo. Homérské líčení ho zavedlo do Troady, v severozápadním cípu Malé Asie. Na pahorku Hissarlyku, kde objevil několik vrstev pravěkých osídlení s hradbami a nesmírně cenný poklad zlatého nářadí a přiřkl je králi Priamovi.

O egejské kultuře

Egejskou kulturu známe jen z archeologického materiálu. Byly nalezeny písemné památky, ale zřejmě nebyly rozluštěny.  Oblast egejské kultury se dělí na místní okruhy, a jednak podle vrstev osídlení. Trojský okruh má vrstev devět, z nich se egejské kultury týká prvních sedm. Okruh thesalský se člení na čtyři stupně a má zvláštní postavení. Okruh kykladský zabírá jižní skupinu ostrovů Egejského moře, okruh krétský a minojský zabírá Krétu a jeji nejbližší okolí, konečně je na řadě okruh heladský, který se vztahuje na střední Řecko a na Peloponés.  

Životní styl egejského lidu

Z památek, které byly nalezeny se usuzuje, že egejští byli drobné postavy – asi 160 – 165 cm. Výtvarné památky zdůrazňují štíhlost žen i mužů a útlost pasu. Náměty výtvarného umění dokazují živý pozorovací smysl a o fantazii. I velmi vznešení muži nosili bohatě zdobené opasky a krátké kalhoty, na zimu se halili do plášťů ze zvířecích koží. Válečníci nosili krunýř, který nebyl z kovu a hlavu kryl baret, nízký klobouk nebo turban. Ale bojovníci z pozdně heladské doby už měly kovové helmy. Nosili krásné ozdoby a náramky. Ženy nosily dlouhé suknice s vetkávanými vzory a volány přes sebe spadající. Kréťanky si libovaly v živůtcích, které vypadaly, jakoby ze sukní tvořil jeden celek a nahoře vybíhal v odstávající límec. Kréťanky nosily buď nízké botky, nebo vysoké podle počasí a byly jim známy podpatky.

O bozích a lidech

Hlavním božstvem v egejském světě byla divinisovaná síla přírody. Když vývoj dospěl k fázi, že se zobralo antropomorfizované božstvo,. Hlavní představa byla – ženské božstvo, což odráželo zvláštní postavení ženy v egejské společnosti. Zřejmě byla rozšířena představa v démony, kteří byli zobrazováni ve zvířecích podobách, Ale nebyly ještě známy chrámové budovy jako sídla bohů. Místo kultu se vyznačovalo oltářem. Kultu sloužila místa, která měla vztah k projevu nadpřirozených jevů a místa, kam se upjal zbožný zájem lidu. Tak byly posvátné stromy, prameny, jeskyně i volná označená prostranství.

Písmo v egejské oblasti

Egejská oblast znala písmo. Počátky krétského písma jsou v obrazech a v pečetních znacích. Z takových znaků se vyvinulo obrázkové písmo. Znaky tohoto písma byly vyrývány nebo malovány přímo na jednotlivé předměty, nebo z pečetí otiskovány. Říká se jim piktografy.Až ke konci středního minojského období se na Krétě vyvinulo lineární písmo.

 Archaické Řecko

Přehledy a odkazy

Odpočiňme si nyní od vyprávění a seznamme se s řeckým nebem v přehledu, abychom se později v těch bozích a bohyních vyznali.

Prameny poznání náboženství starých Řeků

Abychom poznali a pochopili náboženství starých Řeků, je třeba mít při ruce Homérovy básně Ilias a Odyssea z 10. století př. Kr. a Hesiodovu Theogonii z 8. století př. Kr.

Bohové a bohyně starých Řeků

Tento přehled pomůže k orientaci řecké theogonie.

Velcí bohové Řecka (podle Homéra), kteří sídlí na Olympu:

Zeus Patér (Nebeský Otec) – zpočátku jediný bůh, později nejvyšší bůh řeckého pantheonu, otec bohů i lidí, ochránce mravnosti

Héra (Diona) – Diova věrná manželka, ochránkyně manželství a domova

Pallas Athéna – Diova dcera, panenská ochránkyně města Athén, bohyně moudrosti a kázně

Foibos Apollón – Diův syn, bůh Slunce a světla, umění a věšteb, představený Múz

Artemis (Diana) – Diova dcera, bohyně Měsíce, lovu a plodnosti, ochránkyně stád dobytka

Hermes (Merkurios) – posel bohů, průvodce duší do podsvětí, ochránce obchodníků

Herma (Hestia) – Diova sestra, bohyně posvátného rodinného krbu

Hefaistos – Diův syn, bůh ohně, kovářského umění, ochránce řemesel

Afrodité – bohyně smyslové a nevázané lásky

Ares – syn Héry, divoký bůh války, milenec nevěrné Afrodité

Dionýsos – bůh vína a nevázaného veselí, jeho kult přišel z Thrákie

Démétér – Diova sestra, bohyně mateřství, plodnosti země, ochránkyně rolníků

Persefoné – dcera Démétéry, ochránkyně rostlinného života, jarní a letní vegetace

Poseidón – Diův bratr, bůh moře, bůh koní

Hádés (Plútos) – Diův bratr, bůh podsvětí, tj. říše zemřelých

Pan – bůh větru, bouře, vichřice, později ochránce pastýřů

Nižší bohové: Hélios (Slunce), Seléné (Měsíc), Aiolos (Vánek), Asklepios (Zdraví), Erós (Láska), Sirény (svůdné dívky), Eurynie (furie), Múzy (bohyně umění), Nymfy (vodní víly)

Héroové (hrdinové): Héráklés, Prométheus, Achilleus, Odysseus, Perseus, Théseus aj.

Bohoslužba, svátky

Bohové byli uctíváni modlitbami a obětmi zvířat i polních plodin. Obřady byly doprovázeny zpěvy, dramatickými i gymnastickými hrami, slavnostními průvody a hostinami. Řecké chrámy byly malé, sloužily jen k přechovávání sochy nebo obrazu boha či bohyně. Slavnosti se konaly na chrámových nádvořích. Největší slavnosti byly v Delfách, Olympii a Athénách. O náboženské obřady pečovali kněží (hiereis) a kněžky (hiereiai). Nosili zvláštní šat (chitón).

Mystéria byly tajné nauky a obřady, zpočátku nepovolené, které se do Řecka šířily z okolních zemí (orfismus z Egypta a Kréty, kult Dionýsia Zagrea z Thrákie, eleusinská mystéria apod.).

Řecké mýty

Řecká mytologie je velmi bohatá. Nejznámější mýty jsou: Zrození bohů a Diovo vítězství; Prométheus; Lykáón a potopa; Faëthón; Perseus; Héráklés; Niobé; Daidalos a Ikaros; Théseus; Oidipús; Orfeus a Eurydiké; Achilleus; Paris a trojská válka; Odysseův návrat.