Za časů starověku: O starých civilizacích
1. část: Egejská kultura
Ostrovy v Egejském
moři i okraje pevnin, které k moři přiléhaly na západě a na východě, jsou
nerozlučně spjaty s helénským životem, ale byly už dávno osídleny, než
Řekové na ta místa přišli a osídlili je, Už od neolitické doby se zde, na
těchto místech, vyvíjela civilizace, která nebyla jednotná, ale v největší
části tvořila celek, který byl vnitřně souvislý a vyznačoval se osobitým
životem a vývojem, Byl to úplně jiný svět, než jakým byl Egypt nebo Přední Asie.
Oblast egejské kultury
sice zaujímá územně místa pozdějšího řeckého osídlení, ale nedosahuje velikosti
pozdějšího osídlení. Ale počítejme, že na tomto území žilo předřecké
obyvatelstvo. Kdo byli ti lidé, kteří mluvili podivnými jazyky? Řekové zřejmě
zařazovali tyto obyvatele mezi své předky. Řekové milovali báje a dějiny, v nichž
spatřovali svou převahu a zachovávali oddělenou paměť cizích příběhů a
událostí. A tak se stalo, že že se vědomosti o starém lidu, mezi který vnikli,
rozplynuly v řeckém národním podání o vlastní minulosti. Aůe cosi bylo
přeci zachováno, a na to reagoval tvůrčí duch helénského lidu a vytvořili si
tak zdravý základ vlastního historického vývoje, s nímž srostli k nepoznání.
I v řeckém jazyce se zachovala slova z jazyka praobyvatelstvem,
nejčastěji jsou to vlastní osobní a místní jména.
Staré stavby a poklady
Řekové nacházeli mnoho
zachovalých památek, které zanechala kultura předřeckého obyvatelstva. Zůstaly
opuštěné a zanedbané hrobky, v kterých nacházeli poklady. Trosky dávných a
mohutných hradů, palác a Řekové na ně hleděli jako na památky dávné minulosti a
spojovali je s hrdinným životem svých předků. A nyní se dostáváme k Homérovi.
O osudech a slavných činech bohatýrů, o jejich slávě a utrpení vyprávěly báje
tak přesvědčivě homérské a kyklické okruhy vyprávění.
Ale moderní doba to nenechala jen tak zplanět
Kdo z lidí s dobrodružnou
povahou a patřičnou zvídavostí nebyl inspirován texty bájí, aby se nevydal na
pouť a nesnažil se ověřit, jak to vlastně s tím vyprávěním bylo? Nebyl to
nikdo jiný, než Heinrich Schliemann (1812 – 1890), který se snažil nalézt
hómerskou Tróju. A my víme, že se mu to podařilo. Homérské líčení ho zavedlo do
Troady, v severozápadním cípu Malé Asie. Na pahorku Hissarlyku, kde
objevil několik vrstev pravěkých osídlení s hradbami a nesmírně cenný poklad
zlatého nářadí a přiřkl je králi Priamovi.
O
egejské kultuře
Egejskou kulturu známe
jen z archeologického materiálu. Byly nalezeny písemné památky, ale zřejmě
nebyly rozluštěny. Oblast egejské
kultury se dělí na místní okruhy, a jednak podle vrstev osídlení. Trojský okruh
má vrstev devět, z nich se egejské kultury týká prvních sedm. Okruh thesalský
se člení na čtyři stupně a má zvláštní postavení. Okruh kykladský zabírá jižní
skupinu ostrovů Egejského moře, okruh krétský a minojský zabírá Krétu a jeji
nejbližší okolí, konečně je na řadě okruh heladský, který se vztahuje na
střední Řecko a na Peloponés.
Životní
styl egejského lidu
Z památek, které
byly nalezeny se usuzuje, že egejští byli drobné postavy – asi 160 – 165 cm. Výtvarné
památky zdůrazňují štíhlost žen i mužů a útlost pasu. Náměty výtvarného umění
dokazují živý pozorovací smysl a o fantazii. I velmi vznešení muži nosili
bohatě zdobené opasky a krátké kalhoty, na zimu se halili do plášťů ze
zvířecích koží. Válečníci nosili krunýř, který nebyl z kovu a hlavu kryl
baret, nízký klobouk nebo turban. Ale bojovníci z pozdně heladské doby už
měly kovové helmy. Nosili krásné ozdoby a náramky. Ženy nosily dlouhé suknice s vetkávanými
vzory a volány přes sebe spadající. Kréťanky si libovaly v živůtcích, které
vypadaly, jakoby ze sukní tvořil jeden celek a nahoře vybíhal v odstávající
límec. Kréťanky nosily buď nízké botky, nebo vysoké podle počasí a byly jim
známy podpatky.
O
bozích a lidech
Hlavním božstvem v egejském
světě byla divinisovaná síla přírody. Když vývoj dospěl k fázi, že se
zobralo antropomorfizované božstvo,. Hlavní představa byla – ženské božstvo,
což odráželo zvláštní postavení ženy v egejské společnosti. Zřejmě byla
rozšířena představa v démony, kteří byli zobrazováni ve zvířecích
podobách, Ale nebyly ještě známy chrámové budovy jako sídla bohů. Místo kultu
se vyznačovalo oltářem. Kultu sloužila místa, která měla vztah k projevu nadpřirozených
jevů a místa, kam se upjal zbožný zájem lidu. Tak byly posvátné stromy, prameny,
jeskyně i volná označená prostranství.
Písmo v egejské oblasti
Egejská oblast znala
písmo. Počátky krétského písma jsou v obrazech a v pečetních znacích.
Z takových znaků se vyvinulo obrázkové písmo. Znaky tohoto písma byly
vyrývány nebo malovány přímo na jednotlivé předměty, nebo z pečetí otiskovány.
Říká se jim piktografy.Až ke konci středního minojského období se na Krétě
vyvinulo lineární písmo.
Archaické Řecko
Přehledy a odkazy
Odpočiňme si nyní od
vyprávění a seznamme se s řeckým nebem v přehledu, abychom se později
v těch bozích a bohyních vyznali.
Prameny poznání
náboženství starých Řeků
Abychom poznali a pochopili náboženství starých Řeků, je
třeba mít při ruce Homérovy básně Ilias a
Odyssea z 10. století př. Kr. a Hesiodovu Theogonii z 8. století př.
Kr.
Bohové a bohyně
starých Řeků
Tento přehled pomůže
k orientaci řecké theogonie.
Velcí bohové Řecka
(podle Homéra), kteří sídlí na Olympu:
Zeus Patér (Nebeský Otec) – zpočátku
jediný bůh, později nejvyšší bůh řeckého pantheonu, otec bohů i lidí, ochránce
mravnosti
Héra (Diona) –
Diova věrná manželka, ochránkyně manželství a domova
Pallas Athéna –
Diova dcera, panenská ochránkyně města Athén, bohyně moudrosti a kázně
Foibos Apollón –
Diův syn, bůh Slunce a světla, umění a věšteb, představený Múz
Artemis (Diana) –
Diova dcera, bohyně Měsíce, lovu a plodnosti, ochránkyně stád dobytka
Hermes (Merkurios) –
posel bohů, průvodce duší do podsvětí, ochránce obchodníků
Herma (Hestia)
– Diova sestra, bohyně posvátného rodinného krbu
Hefaistos –
Diův syn, bůh ohně, kovářského umění, ochránce řemesel
Afrodité –
bohyně smyslové a nevázané lásky
Ares – syn
Héry, divoký bůh války, milenec nevěrné Afrodité
Dionýsos – bůh
vína a nevázaného veselí, jeho kult přišel z Thrákie
Démétér – Diova
sestra, bohyně mateřství, plodnosti země, ochránkyně rolníků
Persefoné –
dcera Démétéry, ochránkyně rostlinného života, jarní a letní vegetace
Poseidón – Diův
bratr, bůh moře, bůh koní
Hádés (Plútos) –
Diův bratr, bůh podsvětí, tj. říše zemřelých
Pan – bůh
větru, bouře, vichřice, později ochránce pastýřů
Nižší bohové: Hélios (Slunce), Seléné (Měsíc), Aiolos (Vánek), Asklepios
(Zdraví), Erós (Láska), Sirény (svůdné dívky), Eurynie (furie), Múzy (bohyně
umění), Nymfy (vodní víly)
Héroové (hrdinové): Héráklés,
Prométheus, Achilleus, Odysseus, Perseus, Théseus aj.
Bohoslužba, svátky
Bohové byli uctíváni modlitbami a obětmi zvířat i polních
plodin. Obřady byly doprovázeny zpěvy, dramatickými i gymnastickými hrami,
slavnostními průvody a hostinami. Řecké chrámy byly malé, sloužily jen
k přechovávání sochy nebo obrazu boha či bohyně. Slavnosti se konaly na
chrámových nádvořích. Největší slavnosti byly v Delfách, Olympii a Athénách. O
náboženské obřady pečovali kněží (hiereis)
a kněžky (hiereiai). Nosili zvláštní
šat (chitón).
Mystéria byly tajné
nauky a obřady, zpočátku nepovolené, které se do Řecka šířily z okolních
zemí (orfismus z Egypta a Kréty, kult Dionýsia Zagrea z Thrákie,
eleusinská mystéria apod.).
Řecké mýty
Řecká mytologie je velmi bohatá. Nejznámější mýty jsou: Zrození bohů a Diovo vítězství; Prométheus;
Lykáón a potopa; Faëthón; Perseus; Héráklés; Niobé; Daidalos a Ikaros; Théseus;
Oidipús; Orfeus a Eurydiké; Achilleus; Paris a trojská válka; Odysseův návrat.





























